nezavadnost materialu

Uz se toho hodne napsalo o tom, jestli materialy a principy tisku jsou schopny zabezpecit zdravotni nezavadnost. Napr. pro vyuziti vytisku pro zpracovani/uchovani potravin, hracky pro deti atd.
Kdyz pomineme mechanicke vlastnosti vytisku z pohledu bepecnosti pro deti, tak jde jeste o ty chemicke.
Ac se jeden nejmenovany autor HE v cechach honosil tim, ze pouziva na vyrobu sveho nozzlu materialy vhodne pro praci s potravinama, tak si myslim, ze v kombinaci s ABS a PLA a metody uchyceni atd to neni uplne koser. Co si o tom myslite vy?

Nedavno jsem treba nekde cetl, ze pri cistenim acetonem ac se povrh zahlazuje, tak se vytvari mikrodiry a velice rady je osidluji bakterie.

Osobne jsem tiskl vykrajovatka na cukrovi, ktere jsem nechal vyvarit pred pouzitim ve vrele vode. Tam je ale jen kratkodoby styk s jidlem navic se to pak jeste pece.

Ted ale jeste resim, ze chci kamaradovi-muzikantovi vyisknout nejakou peknou kazoo, otazka zni zda schanet nejaky nahubek z rozumneho plastu nebo ne

Hlavní problém je v technologii tisku. Nedosáhneš toho, aby byl povrch úplně hladký, takže i když najdeš dobrej plast možná PET?

Tak přesto tam zůstanou právě ty mikroskopický skulinky, kde se uhnízděj bakterie.

---

^{3draty.cz - celokovový hotend}

majkl: myslis tedy radsi pouzit nejaky nahubek?

Jo.

Hrával jsem na klarinet a saxofon, vím jakej ekl se i na rovnejch plochách umí udělat.

zkus něco takového: [www.kazoos.com] )))

Edited 1 time(s). Last edit at 05/27/2014 10:22AM by majkl.

---

^{3draty.cz - celokovový hotend}

takze to vidim na neco takoveho [www.alza.cz]

Dobrej úlovek! To se mi líbí.

---

^{3draty.cz - celokovový hotend}

Dovolte poznámku: v topicu směšujete asi tři různé okruhy, které každý z nich se musí posuzovat zvlášť

1. Zdravotní nezávadnost materiálu
2. Vhodnost materiálu pro styk s potravinami
3. Tvorba biologického filmu

1. Zdravotní nezávadnost materiálu je dána chemickou kompozicí. Většina polymerů obecně jsou zdravotně nezávadné , problémem je někdy například obsah volného monomeru, případně použití extrahovatelných komponent, jako jsou např.změkčovadla. Tento základní parametr se tedy dá řídit volbou materiálu. A protože materiály jsou určeny pro konsumenty, tato volba již bývá provedena výrobcem.

2. Vhodnost pro styk s potravinami není nic jednoduchého a popravdě nezáleží ani tak moc na materiálu, jako spíše na potravině. Hodnotí se jednak obsah zakázaných látek resp. kompozice vyžaduje aby látky obsažené v materiálu byly na tzv pozitivním seznamu, který je v případě EU součástí evropské normy EC 72/2002 ve znění pozdějších předpisů. Tam je stanoveno i kolik látky může být obsaženo. To ale není vše. Pro styk s potravinami jsou dány tzv. migrační limity, tzn kolik látky je "vyluhováno" z polymeru a přechází do potraviny. Takže důležité parametry jsou typ potraviny (tukové, kyselé a potraviny obsahující alkohol vyluhují více). Důležitá je plocha styku a množství potraviny - myslím že nemusím dále rozvádět. Tudíž se pracuje s konkrétním výrobkem, konkrétní potravinou a vše se vztahuje na vztah mezi plochou styku a množstvím simulantu. Tento specifický test stojí řádově desítky tisíc.
Musím dodat: některé plasty sice nebudou mít problém s obsahem extraktu ve výluhu simulantu, ale může nastat problém s ovlivněním senzorických vlastností.

3. To je uplne neco jiného. Pokud přidám do plastu aditivum, které zastaví růst bakterií, či plísní, tak ve většině případů materiál nebude ani vhodný pro styk s potravinami. Vše co totiž zabíjí mikroorganismy, je zároveň toxické i pro zdraví. Tak to prostě je. Pochopitelně větší povrch = potenciálně lepší růst mikroorganismů protože v porech se najde pro bakterie potrava. Ale mám osobní zkušenost s tím, že některé bakterie si umí pochutnat i na některých surovinách, které jsou v plastech - kdysi jsem řešil problém, kdy byla zjištěna interakce mezi kouskem potravinářské pryže resp. olejem, kterým se pryž změkčuje a bakteriemi mléčného kvašení, které se dostaly do minerálky ze vzduchu (nejhorší je jaro). A na světě byl problém. Na druhou stranu - povrch můžete ošetřit nějakým vhodným coatingem....
Ale například můžete být klidný v otázce, že by si breberky pochutnávaly na PLA, byť je to produkt syntezy glukosy... ma tak dlouhe retezce, ze se bakteriím "nevejdou do pusy" - neumí je naštěpit - a proto PLA před biodegradací potřebuje naštípat - ať už je to teplem, či hydrolýzou. Ona není zas tak biodegradovatelná, jak si plno lidí myslí .... klidně se vsadím, že když vytisknete krabičku z PLA a třeba i zakopete na zahrádce do kompostu, tak ji tam najdete i za 3 roky.
Fakt je že z PE by to bylo i za 100 let. A dudlík ze silikonu bohužel i za 2000 let.